Pascal pro začátečníky 8 - Procedury a funkce

Procedury

Pojem procedura znamená část kódu, který tvoří jakýsi podprogram. Zatím jsme zadávali příkazy pouze mezi "begin" a "end.". Ale když budete chtít nějakou část programu vykonat několikrát, nemusíte ji několikrát psát, ale vložíte ji do procedury. Vše objasní příklad:

procedure ahoj;
begin
 writeln('Ahoj lidi');
 writeln('Jak se mate?');
end;

begin
 ahoj;
 ahoj;
 ahoj;
end.

Tento program vypíše 3x text uvedený v proceduře "ahoj". Procedura se tedy deklaruje klíčovým slovem "procedure", následuje jméno procedury a parametry. Parametry jsou hodnoty předané proceduře:

procedure ahoj(kdo: string);
begin
 writeln('Ahoj '+kdo);
end;

begin
 ahoj('Petře'); (* vypíše "Ahoj Petře" *)
 ahoj('Jano');  (* vypíše "Ahoj Jano" *)
 ahoj('Honzo'); (* vypíše "Ahoj Honzo" *)
end.

Program vypíše 3x Ahoj + zadaný text. Deklarace parametrů se píše za jméno do závorek, jako deklarace proměnných a také uvedený parametr používáme jako proměnnou. Pokud chcete použít více parametrů, oddělují se čárkami:

procedure ahoj(kdo,pozdrav: string)

a pokud chcete použít více parametrů různého typu, oddělují se středníkem:

procedure ahoj(kdo: string; cislo: integer)

V proceduře je také možné deklarovat lokální proměnné. Lokální proměnná je proměnná použitelná pouze v proceduře, kde je deklarována a nikde jinde. Naproti tomu globální proměnnou je možné použít kdekoliv - jak v hlavním programu, tak ve všech procedurách:

var text: string;

procedure ahoj;
begin
 writeln(text); (* vypíše proměnnou text *)
end;

begin
 text := 'ahoj lidi';
 ahoj;
 writeln(text);
end.

Lokální proměnnou lze použít pouze v místě, kde je nadeklarována:

procedure ahoj;
var text: string;
begin
 writeln(text); (* vypíše proměnnou text *)
end;

begin
 text := 'ahoj lidi'; (* zde překladač zahlásí chybu *)
 ahoj;                (* proměnná text pro tuto část programu neexistuje *)
end.

Funkce

Teď už snad chápete, jak procedury fungují. Nyní se podívejme na funkce. Funkce má stejnou stavbu jako procedura, akorát ještě vrátí hodnotu způsobem "jménofunkce := hodnota". Pozor! Funkce může být pouze základních typů Pascalu a ne vlastních strukturovaných. Deklaruje se "function jmeno(parametry): typ". Příklad:

function dvakrat(co: integer): integer;
begin
 dvakrat := co*2;
end;

begin
 writeln(dvakrat(5));
end.

Tato funkce moc užitečná není, ale dají se samozřejmě napsat i užitečnější. Příklad: zkuste vymyslet funkci, která by počítala stranu "c" pravoúhlého trojúhelníka a jako parametry by dostala strany "a" a "b". Napovím: funkce pro odmocninu je "sqrt(číslo)" a datový typ pro desetinná čísla je "real". Nevíte pořád jak na to? Chce to vzpomenout si na známou rovnici "a²+b²=c²" ze které snadno zjistíte stranu "c": je to odmocnina z "a²+b²". Pořád nic? No dobře, tady je řešení:

function stranac(a,b: real): real;
begin
 stranac := sqrt(a*a+b*b);
end;

begin
 writeln('Strana c (a=3,b=4): ',stranac(3,4));
end.

Zde bych ještě měl zmínit příkaz exit, který vyskočí z procedury nebo funkce. To je vhodné především pro ošetřování chyb. Příklad:

function vydel(co,cim: real): real;
begin
 if cim = 0 then begin    (* pokud se dělitel = 0 tak se z funkce vyskočí *)
  writeln('Nelze delit nulou');    (* a vypíše se text "Nelze delit nulou" *)
  vydel := 0;      (* funkce vydel vrátí hodnotu 0, aby bylo jasné že neproběhla *)
  exit;            (* vyskočení *)
 end;
 vydel := co / cim; (* pokud se dělitel není nula, provede se dělení *)
end;

begin
 writeln(vydel(50,8));
 writeln(vydel(88.2,0)); (* zkusíme dělit nulou *)
end.

Kdyby to nebylo ošetřeno vyskočením z funkce, aplikace by hodila "runtime error 200: division by zero". Tím se dostávám k dalšímu problému. Jak se chránit před runtime errory pokud nemůžete nijak zajistit ošetření chyby před jejím provedením? K tomu složí direktiva překladače "{$I+}" a "{$I-}". Teď se asi ptáte, co je to direktiva překladače. Direktiva slouží ke sdělení zprávy o něčem překladači a není to příkaz - proto se píše do komentáře (musí to být komentář typu "{ }"). Popis jednotlivých direktiv najdete v nápovědě k překladači. Direktiva $I slouží ke změně ošetření vstupních a výstupních chyb. Pokud použijete direktivu "{$I-}", můžete pomocí funkce "ioresult" zjistit zda nastala při poslední operaci chyba. Funkce "ioresult" vrátí číslo chyby, a pokud chyba nenastala, vrátí hodnotu 0:

var f: file;

begin
 assign(f,'neexistujici');
 {$I-}
 reset(f);
 {$I+}
 if ioresult <> 0 then writeln('soubor se nepodarilo otevrit');
end.

Zde uvedené funkce slouží k práci se soubory a budou popsány v příští lekci. Program se pokusí otevřít neexistující soubor. Nemohl jsem zde použít minulý příklad, protože "{$I-}" nezachytí chybu při dělení nulou, takže tu opravdu musíte ošetřit podmínkou.

Odkaz na proměnnou

No jo, ale jak to udělat, aby nám funkce vrátila hodnotu jinou, než normálního Pascalovského typu? Použijeme odkaz na proměnnou. V deklaraci procedury použijeme slovíčko "var":

procedure ahoj(var x: mujtyp);

Tím jsme řekli překladači, že "x" není proměnná jako parametr, ale je to odkaz na proměnnou uvedenou ve volání procedury. Zjednodušeně řečeno to znamená, že když přiřadíme hodnotu do "x" tak změníme obsah proměnné uvedené v parametru zavolání funkce. Vím, zní to sice trochu složitě, ale z příkladu je to hned jasné:

var prom: string;

procedure zmen(var txt: string);
begin
 txt := 'Zmeneny text'; (* ve skutečnosti měníme hodnotu proměnné "prom" *)
end;

begin
 prom := 'ahoj';
 zmen(prom);         (* Jako "var" parametr musí být vždy uvedena proměnná *)
 writeln(prom);      (* Vypíše "Zmeneny text" *)
end.

Stejným způsobem je to možné použít i u strukturovaných datových typů.

Kub@z