Legalita software a softwarový audit (1)

Ačkoliv nemám seriály příliš v lásce, protože si jen zřídka udržím chuť k jejich dopsaní až do závěrečného dílu, je téma legality softwaru a softwarového auditu natolik obsáhlé, že se rozdělení článku do několika dílů stalo nezbytností. Slibuji, že se tentokrát pokusím dotáhnout seriál až do konce.

Autorský zákon a licenční smlouvy

Abychom správně pochopili vše okolo legality softwaru, začneme pěkně od začátku, to je od našich zákonů. O zákonu, který vše zastřešuje jste již určitě slyšeli. Jedná se o autorský zákon, který autorům díla a užvatelům přisuzuje jistá práva a povinnosti. Autorský zákon je napsán velmi všeobecně, aby podchytil co největší okruh autorských děl. Z tohoto důvodu se může zdát, že je tento zákon poněkud povrchní. Co se přímo softwaru týče, najdeme v tomto zákoně jen pár paragrafů, které se mu přímo věnují. Naopak velmi často v něm můžeme narazit na slova "není-li uvedeno jinak". Jak si máme tato slova vykládat a kde najdeme to zmiňované "uvedeno jinak"? Tato slova vyjadřují vlastě licenční smlouvu, kterou uzavírá uživatel software s jeho autorem. Licenční ujednání musí být uživateli přístupné ještě dříve, než dojde k nainstalování softwaru a jeho autor si může do této smlouvy vložit cokoliv. Licenční smlouva, jako jedna z mála, nemusí být opatřena podpisem smluvních stran a pokud při instalaci softwaru tuto smlouvu přijmete, jste tímto licenčním ujednáním vázáni. Je dokonce jedno, v jakém jazyce je licenční smlouva sepsána. Pokud danému jazyku (může jím být například čínština) nerozumíte, je na vás, abyste si zajistili její překlad.

Z pohledu autorského zákona jsou počítačové programy chápány jako literární dílo a jejich koupí si kupujeme pouze nosič a manuál. Předmětem koupě jsou pouze hmotné věci a samozřejmě právo užívat software za podmínek stanovených licenční smlouvou.

Když už jsem zmínil, že autor může v licenčním ujednání uvést opravdu cokoliv, musím se zmínit i o tom, že některé z těchto bodů mohou například zasahovat do minima oprávnění, odporovat autorskému zákonu, nebo jiným zákonům České republiky, i když v jiné zemi zákonům odporovat nemusí. V takovém případě je licenční smlouva neplatná pouze v tomto bodě. V ostatních bodech pak zůstává platná. U některých typů licenčních smluv mohou ale nastat i takové případy, kdy dojde ke zneplatněnísmlouvy celé.

Licenčním smlouvám se podrobněji věnuje například 6.díl autorského zákona, konkrétně §46-§57. Licenční smlouvy mívají různá znění a často bývají sepsány dosti obsáhle a nesrozumintelně. Přesto výrazně doporučuji jejich přečtení před odsouhlasením. Ve smlouvě najdeme například informace, za jakých podmínek můžeme daný software používat. Zda jde o komerční software, o shareware, freeware nebo freeware pro nekomerční použití. Pozor si dejte na případy, kdy je znám autor software, ale u samotného programu není uvedena žádná licenční smlouva. Autorský zákon v §46/1 totiž přisuzuje autoru díla právo na odměnu a i když ukládá povinnost informaci o odměně v licenční smlouvě uvádět, může dojít k případu podle §49/2a. Pokud vás bude autor za použití díla žalovat nebo pokud bude osloven policií po případném zásahu, aby vyčíslil svou škodu, může dojít k tomu, že po vás bude požadovat za použití svého díla odměnu. Pokud se jedná o freeware pro nekomerční použití, pak takový software nesmí být bez splnění licenčních podmínek používán na firemních počítačích a to ani v případě, kdy si jej zaměstnanec nainstaloval pro své soukromé použití. Jednou se jedná o firemní počítač a jako takový je brán. Výjimky neexistují.

Zatím jsem se ještě zapomněl zmínit o tom, komu autorská práva náleží. Autorská práva náleží autoru díla (tj. konkrétní fyzické osobě) a ten se těchto práv podle §11/4 nemůže nijak vzdát. Jedním z těchto práv je například to, že má autor díla právo na to, aby bylo dílo označeno jeho jménem. To platí i v případě, kdy dílo vyvýjí například v zaměstnaneckém poměru pro firmu, nebo žák při práci na školním díle. Právo uvedení jména autora prostě platí ve všech případech. Pokud autor skutečně nestojí o publicitu a s autorstvím díla nechce mít nic společného, může udělat pouze to, že dílo uveřejní anonymně bez uvedení svého jména. Pokud vás zajímají podrobnosti o vytváření děl ve školách nebo v zaměstnaneckém poměru, pak vás také odkáži na autorský zákon, ve kterém na své otázky naleznete odpověď.

Výjimka pro osobní použití

Když už se bavíme o autorském zákoně, je důležité zmínit také §30, který umožňuje vytvoření rozmnoženiny a užití děl s výjimkou počítačových programů a databází, pro osobní užití. Z tohoto paragrafu proto vyplývá, že můžete vlastnit a mít na nosičích nebo v počítači uloženo nepřeberné množství hudebních nahrávek, filmů, knih v elektronické podobě, fotek a čehokoliv dalšího, pokud se nebude jednat o programy nebo databáze. Někomu by mohlo připadat divné, že vám někdo dává něco zadarmo. Nenechte se však plést. Autoři děl mají podle §25 nárok na odměnu za užití díla pro osobní potřebu a tuto odměnu získávají z prodeje přístrojů pro tvorbu rozmnoženin a z prodeje prázdných nosičů.

BSA

O této organizaci jste již určitě také slyšeli. V mnoha lidech vyvolává název této organizace dojem, že jde o jakousi softwarovou polici, která k vám může kdykoliv vtrhnout do domu nebo do firmy a provést kontrolu legality softwaru na vašich počítačích. Skutečnost je však jiná. Jde o organizaci, která byla založena softwarovými firmami, aby je zastupovala v soudních řízeních při používání jejich nelegálního softwaru. Pro zmíněné firmy je totiž daleko jednodužší pokud se s pachateli soudí společně, než kdyby se každá ze společností musela soudit sama. Ve většině zemí funguje tato společnost pouze jako právní kancelář. U nás se jedná o advokátní kancelář Voborník - Nigrini, která se specializuje na autorské právo a na internetu ji najdeme na stránce www.bsa.cz. BSA navíc plní funkci osvěty a prevence, kdy upozorňuje především firmy na rizika spojená s používáním nelegálního softwaru. Tou nejznámější funkcí, kterou BSA zastává však zůstává podávání trestních oznámení při podezření z používání nelegálního software a nepříliš oblíbený příjem anonymních udání. Na sdružení BSA se totiž může obrátit kdokoliv, kdo má podezření nebo důkazy, že k používání nelegálního software dochází. Často jsou tímto způsobem řešeny konkurenční boje mezi společnostmi, převážně z řad projektantů a architektů, kteří ke své práci potřebují ne zrovna levný software a proto často používají jeho nelegální kopie. Na tomto místě ještě zmíním cesty, kterými se autor může domáhat svých práv. Pokud se chce autor díla soudit se softwarovým pirátem, může jít buďto do civilního sporu, kde musí zajistit veškeré důkazy a vynaložit spousty finančních prostředků, nebo může podat trestní oznámení a s obviněným se potom na své náklady soudí stát. Je zřejmé, že trestní řízení je pro poškozené autory daleko výhodnější a proto se ve většině případů uchylují právě k němu. V trestním zákoníku existují totiž §150 a §151, které pokládají porušování autorsých práv za trestný čin.

Když už dojde k policejnímu zásahu

K policejnímu zásahu dochází ve chvíli, kdy je podáno trestní oznámení. To může podat kdokoliv, ale nejčastěji jej podává právě BSA po obdrženém udání nebo při podezření na trestou činnost. Ve většině případů se jedná o zásah kontrolující legálnost softwaru ve firmách. Na domácí uživatele dochází jen zřídka. Když už je zahájeno řízení s domácím uživatelem, jedná se hlavně o softwarové piráty, kteří svůj nelegální bussiness rozjeli ve velkém. Zasahovat může pouze policie ČR a to pouze pokud je vybavena soudním povolením. Zásah nemůže provádět městká policie, či jiné orgány. K provedení policení kontroly je potřeba tolika policistů, kolik je ve firmě počítačů. Každý policista okamžitě odpojí počítač od sítě (až na vyjímky si to nespletou s elektrorozvodnou sítí :) a začne pomocí specializovaného programu schromažďovat informace o tom, jaký software je na počítači nainstalován. V určitých případech, kdy není možná kontrola na místě, může být počítač odvezen do kriminalistického ústavu. Z výše uvedeného důvodu se nemusí příliš bát policejního zásahu velké firmy, ve kterých se nachází stovky počítačů. Nejsnadnějším terčem se stávají firmy o cca dvaceti počítačích. Policie má na základě soudního povolení možnost kontroly pouze těch počítačů, které jsou ve vlastnictví kontrolovaného subjektu. Pokud tedy máte například ve firmě svůj osobní počítač, nemůže policie přistoupit i k jeho kontrole. Kontrola se dále netýká obsahu datových nosičů. Budete-li mít vedle počítačů položena záznamová média, pak na nich můžete mít, co chcete a tyto se nestanou obsahem probíhající kontroly. Ta se zaměřuje vždy jen na nainstalovaný software. Jakmile policie skončí se soupisem nainstalovaného softwaru, je nález předán soudnímu znalci k vyhodnocení. Na majiteli počítačů následně je, aby doložil legalitu zjištěného softwaru. Pokud se v počítačích najde nainstalovaný software, u kterého nemůže majitel počítače doložit jeho legální nabytí, vyzívá policie autory softwaru, aby si vyčíslili vzniklou škodu. V tuto chvíli je poslední šance na mimosoudní vyrovnání, které je v každém případě pro pachatele výhodnější, než dlouhotrvající soudní spor. V blízké budoucnosti budou moci legalitu softwaru ve firmách kontrolovat i finanční úřady, přičemž v současné době probíhají první školení těchto úředníků.

Jaké jsou tresty

Při prokázaném použití nelegálního softwaru je pachtel povinnen uhradit kromě náhrady škody také vydání bezdůvodného obohacení autoru díla ve výši dvojnásobku obvyklé odměny za užití díla. Navíc by bylo mylné se domnívat, že náhradou škody a vydáním bezdůvodného obohacení, si pachatel software zlegalizuje. Pokud chce daný software používat, musí si jej následně ještě koupit. Celkem v takovém případě zaplatí pachatel mimo náhradu škody software třikrát. Kromě peněžitého trestu stanovuje trestní zákon tresty i v podobě propadnutí věci nebo odnětí svobody. Tento paragraf si proto dovolím citovat níže. Jen ještě uvedu, že značným prospěchem v odstavci 2 je myšleno obohacení, nebo-li použití nelegálního software v hodnotě přesahující 500.000Kč.

§ 152 Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi
(1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo
b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu.

Příště si probereme, čím pro nás může být softwarový audit prospěšný a čím dokladovat legalitu softwaru.